Shrbený knihovník ti opatrně podává starý zažloutlý svitek. Je to nejstarší památka, co se nám dochovala. Z prvu se zřejmě tradovala ústně, neboť vynélez našeho písma je mladší než tento příběh. Sem jsou navíc vepsány poznámky mágů, kteří svitek léta studovali... Na počátku věků vše zahalovala temnota a chlad.[Ze začátku tohoto mýtu vychází též pravděpodobně mystický systém synů temnoty, o kterém však ani my nevíme mnoho. "Synové" jsou uzavřené společenství, které stmelují určité rity a duchovní cvičení.] Jen do této tmy se ozývalo hlasité chrápání, mimo nějž ničeho nebylo. [text jako druhou existenci uvažuje zvuk.. Tedy až po temnotě. Nabízí se nám zajímavá spojitost s porodem kde matka poznává právě podle zvuku(řevu dítěte), že dítě je živé a zdravé] Patřilo první živé bytosti, která však neměla žádné jméno, neboť dosud nepovstalo nic, co by jí jménem nazvalo a ona sama od věků spala. Jednou však ze spánku procitla a její oči se otevřely.[podle všeho jde o jakéhosi "prvotního/původního člověka" s nímž je spojován vznik celého světa(paralela v kabale Adam kadmon), odtud mnohé směry odvozují vztah mikro a makrokosmu - souvztah člověka a světa. O to více dovídáme se li na konci mýtu jeho splynutí se světlem.] Jako dva velké kotouče zazářili temnotou a světlo z nich naplnilo celý svět. To světlo se stalo živým a bytost ho nazvala Lumen. Prvotní bytost v něm konečně uviděla sama sebe.[příběh naznačuje postupný přechod původní jednoty,nerozlišenosti v mnohost. Teprve v mnohosti je možné rozlišování a poznávání vůbec. chci li něco určit a poznávat musím určit hranice té věci, tedy negovat všechno ostatní.Jednota hranice nemá. To je možné jen v mnohosti, ona postava tak již může poznávat sama sebe ] Tak spatřila, že je celá oděna do čistého bílého roucha, které jí na břiše obepínal třpytící se stříbrný pás. Potom oči obrátila k prázdnému prostoru a hle - Lumen počal život další řka: „Snad tato ze mě jest?“ a onu živou nazval zemí. Byla jako nos mezi očima postavy, která se k ní sklonila, aby si popatřila na její krásu. Celou ji halil tmavomodrý šat bez pevného tvaru vlající v prostoru kolem ní.[šatem je myšlena voda, tedy jde o oceány na zemi...] Blízkost očí a přímý proud světla z nich však země nemohla unést. Utrhla tedy něco z šatu svého, který ji zahaloval, vdechla mu život a nazvala jej nebesy. Od té doby je na místech těch vidět její obnažené tělo. Útržek šatů pozvedla nad sebe jako závoj, který ji měl chránit před plností zářícího světla.[ukazuje se zde klasické použití mýtu, totiž "zdůvodnění platnosti skutečnosti". Mýtus zde vysvětluje proč část vody(mraků) je nad zemí-aby se chránila před pohledem, a logicky naznačuje vznik první souše(zde symbolicky obnažené tělo země)] Postava však vidouc teď její krásu zaplála vnitřním ohněm a před dychtivým pohledem jejích očí jí ani onen závoj nebyl nic platný. Zemi tak došla veškerá trpělivost. Pozvedla svou ruku jak vysoko jen dosáhla[vznik hor, navíc uvedení faktu že sahají "až do nebes"], poodhrnula šat nebes a jedno oko postavě svým prstem vypíchla. Dosud nepoznaná bolest, kterou v tu chvíli pocítila byla tak veliká, že v ní postava roztrhla své roucho a díky ní zemřela. Její oči zůstali živé, avšak tělo se rozpustilo ve světle a splynulo s ním.[díky hříchu prvotní člověk zdánlivě umírá. Lépe splyne se světlem. Život nezaniká ale přechází do jiné(slabší)formy. Jde o vstup z neskrytosti do skrytosti kvůli jeho činům. autor zde rovněž mírně moralizuje. Jde o naznačení toho kam přeneseně může vést bezmezná lidská touha] Vypadlé oko proklouzlo mezerou v šatu nebes a dopadlo až do lůna země. Však ještě než zářící oči ztratily jedno druhé z dohledu a první padlo v hlubinu, oba bratři slíbili si navzájem, že nezapomenou a pokusí se k sobě opět vrátit. Na znamení toho dali sobě jména, aby se podle nich opět poznali, jako výraz přátelství, neboť i lidé jsou sobě blíže nazývají-li druhého jeho jménem a aby byla oporou paměti, až čas změní tváře jejich k nepoznání. Ten, který padal ještě z posledních sil zvolal: „Vzdávám hold svému bratru, který zůstal světlem světa!“ A od těch časů jméno jeho zvoje Hold. Bratr jeho ještě stihl zvolat za ním: „Snad nevidíme se naposledy...“ Hold však byl již hluboko pod šatem nebes, a tak odpověď bratra svého nevyslechl celou. To poslední, co z řeči svého bratra rozuměl, byla slabika Nap, a tak také uchoval v paměti jméno jeho.[Dva bratři na astrologické rovině mýtu představují slunce(nap) a měsíc(hold), více zřejmé je to v další části mýtu] Hold svým pádem změnil svůj tvar, potloukl se o záhyby a výčnělky země tak, že jeho dříve hladký povrch zůstal celý pokryt malými prohlubněmi a hrboly. Tím ztratil veškerou svou záři a od těch časů pouze zrcadlí světlo Napovo.[vysvětluje proč na měsíci pozorujeme výčnělky a prohlubně-způsobené pádem + to že jeho svit je slabší, že vlastně zrcadlí jen světlo slunce, není vlastním zdrojem světla] Druhé oko spolu s cáry bílého roucha zachytila nebesa na svém šatu a obepla sobě také stříbrný pás, který je od toho času zdobí. [stříbrný pás- značí pás hvězd který můžeme pozorovat na noční obloze, cáry bílého roucha- je namístě se domnívat že jde o paralelu s bílými mraky] Hold se zemí v jejím lůnu po té počal mnoho potomků. Jejich děti byly ve svém mládí podobny svým tvarem a povrchem svému otci, když však dospěli, znelíbilo se jim to, jako se dětem často znelíbí poslouchat a následovat své rodiče.[zde už původní mýtus obsahuje jakýsi komentář-vztáhnutí k rodičům a dětem. zřejmě ho neobsahoval ale původní text... "podobny povrchem otci"- jde pravděpodobně o strukturu povrchu kůže potomků Holda- půjde o hrbolatou, nebo lépe o šupinatou kůži,  "podobny tvarem": jde o oválný tvar podobný oku/měsící/Holdovi- domníváme se že jde doslova o vejce] Svou nynější podobu rozlomily, rozbily v střepy a ze svého  středu povstaly jako nová bytost.[vylíhnutí bytosti a rozbití skořápky] Jedno dítko však zapadlo do úzké skuliny mezi stehny země, kde samo nemělo dost místa a síly k dokonání toho, co učinili jeho bratři a sestry a již zde zůstalo.[zajímavá zmínka o zapomenutém potomku. Jsme přesvědčeni že se jedná o dračí vejce, které bylo před lety objeveno a za jakéhosi rituálu náš mistr viděl na vlastní oči odlétat draka pryč.] Většina dětí tak změnila svůj tvar, avšak jejich kůže zůstala na připomínku otcova pádu z nebes stejná,[šupinatá] jako i dnes často nesou děti následky činů a života svých rodičů.[opět pravděpodobně nepůvodní vsuvka, která ovšem zásadně mění poselství části textu, narážkou na dědičnost hříchu] V jejich nitru však již nebylo zdroje světla a tepla a jako jejich otec museli čekat na světlo Napovo. Hold je i tak nepřestal mít rád a často s nimi býval vyprávěje o věcech minulých a o svém pádu na zem.[odtud usuzujeme že jde o draky-ještěry, bytosti studenokrevné, které fungují až v teple deního světla] Mezitím Nap, který zůstal vysoko nad zemí, stal se rovněž otcem mnohých bytostí, které zplodil s nebesy. Jeho záři si nesly v srdci i jeho děti, které vzhledem připomínaly prvotní dokonalou bytost.[jde o zrození lidí- teplokrevných bytostí(zář v srdci - což nás přivádí ještě k další "vnitřní" podobnosti mezi původním člověkem a tímto-původní člověk splynul se světlem-může být i paralelou k cyklu života- smrtí člověka život nezanika- vrací se do světla= "světového ducha" z kterého v nové formě opět vše povstává). Navíc nám neunikne zmínka i o podobnosti vnější s původní bytostí] I on jim jednoho dne začal vyprávět příběh o svém bratru který mu byl kdysi k nerozeznání podobný, avšak propadl skulinou v oblohy a od té doby není k nalezení. Jakmile se to Napovi děti dozvěděly, pocítily touhu po nepoznaném, přály si spatřit a poznat ten tajemný svět kdesi v hlubině pod nimi. I vydaly se hledat místo, o kterém jejich otec mluvil. Společně prošly celou oblohu a nahlédly do všech záhybů šatu nebes.[narážka na to že na začátku změny opět stojí naše touha po poznání, které vděčíme za pokrok ale i problémy] Když už se zdálo že je jejich hledání marné, jedno z dětí jménem Ember[Ember znamená člověk] nalezlo na samém kraji to, co tak dlouho všechny hledaly. Velkou trhlinu v látce šatů, z které do výše čněl hrozivě vztyčený prst matky země. Velmi se zaradovaly a vedeni touhou, jedno po druhém začaly slézat po prstu dolů. Tak se dostaly až k samotnému lůnu země, kde spatřily Holda se vším jeho potomstvem. [Sestup lidí z nebes na zem po prstu(hoře) země] Od prvních dnů jejich setkání se stali přáteli, neboť pamatovali na vyprávění svého otce o jeho dobrém bratru, který ho kdysi opustil. Brzy si však všimli toho, že děti Holdovy stejně jako on sám již v sobě sami nemají světlo a ve chvíli, kdy se Napovo oko dívá na odvrácenou tvář země, ztrácejí veškerou svou sílu. I přestali si jich vážit a ve chvíli jejich slabosti je počali vyhánět z krásných míst země, která sami začali obsazovat.[líčí vznik sporu mezi lidmi a draky kvůli vzájemné odlišnosti a objevené slabině draků, domělé nadřazenosti lidí] Mezi dětmi Napovými a Holdovými, které kdysi žily jako bratři, tak vypukl lítý boj, který se zdál bez konce. Padlých bylo nespočet na obou stranách, krev vytékající z ran jejich nehybných těl naplnila prohlubně a její potůčky stékaly dolů, tvoříc proud jediné řeky. Od těch časů je kraj ten zván Rudé řečiště.[mýtická vsuvka o výkladu jména daného místa] Řeka krve ústila až do lůna země, kde sídlil Hold a kam se za ním stáhla poslední skupina jeho dětí ve strachu před útokem potomků Napa.[možná je zde zmínka o ženské menstruaci jakožto významné události života ženy(podobně jako se tehdy podle mýtu děli významné události na zemi), která přichází v pravidelných cyklech v rozmezí přibližně 30 dnů- to jest i intervalu kdy Hold zemi navštěvuje] I matku Zemi velice rmoutil neblahý osud, který postihl ty, které počala. S vypětím sil vytvořila na jejich zádech křídla,[další indicie ukazující směrem k drakům] s pomocí kterých tak mohli uniknout ve chvílích své slabosti jisté smrti. Ti pochopili, že pro ně již na zemi není místa a rozhodli se, že se spolu s otcem vypraví do míst, o kterých jim kdysi tolik vyprávěl. Hold se pak s těžkým srdcem rozloučil se zemí, ale slíbil, že ji opět navštíví, jakmile po třicáté uvidí jasnou tvář jeho bratra.[měsíční třicetidenní cyklus] Na mohutných křídlech svých dětí se pak spolu s nimi vnesl vzhůru a byl dosazen na místo, kde dříve panoval.[domníváme se že zmizelí draci, odpovídají jednotlivým hvězdám, že ti co odletěli s Holdem nahoru se stali hvězdami. Pozoruhodné je rovněž, že se zmizením posledního draka můžeme pozorovat pouhým okem jednu novou hvězdu, Polárku, okolo které se noční obloha zdánlivě otáčí] Celou zemi po té ovládlo Emberovo pokolení, které však příliš brzy zapomnělo na staré časy a ztratilo svou sílu. Vítězství nad dětmi Holdovými jim bylo málo, a tak počali válčit i mezi sebou…