Zde budou postupem času přibývat dokumenty vážící se k světu, ve které se náš larp odehraje. Doporučuji přečíst všem aby vám neunikla některá dějová linie nebo souvislost. Pravdou však je že u neotesaného válečníka s kyjem, může být neznalost i součást role :)

Kromě mýtů a podivných textů nejasného původu se zachovalo poměrně mnoho písemností i ústních vyprávění, pojednávajících především o průbězích bojů mezi lidmi.
Ale právě ty útržky minulosti nejasného původu jsou často to nejzajímavější. Dnes mnozí věří, že následující příběh pojednává o počátku jedné z největších změn, které lidstvo potkaly. Pochází z doby, kdy bylo lidstvo ještě velmi mladé a autor je, jak už to u podobných pozůstatků minulosti býva, neznámý. Jsou sice jisté spekulace, odkud příběh pochází, některé i dost šílené na to, aby byly pravdivé... Ale raději si jej přečtěte sami a podělte se o něj s přáteli.

>>> Bylo slunečné ráno. Po studené noci jsme se koupali ve slunečních paprscích a nasávali sílu nového dne. Obvykle to byla radostná činnost spojená s očekáváním všeho nového, co má přijít, dnes se však z každé temné skuliny v zemi i stínů pod stébly trávy linul nepříjemný pach očekávaného setkání starších. Taková setkání vždy znamenala potíže. Všichni, kdo jsme se vyhřívali na slunném vršku jsme věděli, co se bude probírat. Nikdo nemluvil. Nejstarší z nás, Sárkány, již seděl na svém místě a v šupinách jeho mohutné zbroje se na všechny strany odrážely sluneční paprsky, až oči přecházely. Konečně dorazili poslední ze starších a setkání mohlo začít.
Jenže Sárkány mlčel. Všichni mlčeli. Mysleli na ty z nás, kdo zahynuli rukou bratrů. Nebylo jich sice zatím mnoho, ale byly to především ženy a děti. Nechápali jsme, proč jim to udělali. Nejstarší po chvíli konečně promluvil - řekl jedno slovo: "Musíme." A my jsme pochopili. Beze slova jsme se rozešli, každý za svým kmenem, každý svou cestou, abychom se připravili na válku. <<<

Válka, o které se v textu hovoří, je pravděpodobně "Dávná Válka", kterou samozřejmě nepovažuje moc lidí za skutečnou. O tomtéž konfliktu jsou následující dva příběhy.

Další vyprávění, které si můžete přečíst, pochází nejspíš z doby jen o málo mladší než první příběh. Bohužel je to jen útržek jinak nezachovalého textu z knihovny paladinů.

>>> ...kolem Bílých skal a už jsme viděli hlavní linii. Naši vojáci očividně prohrávali bitvu. Šlo o minuty. Naše koně jsme však rychleji hnát nemohli. Jakmile jsme vyjeli z lesa, Druhý spustil modlitbu a hned na ni navázal bojovým pokřikem. Všech dvanáct se nás přidalo. Někteří vojáci se opět pustili vší silou do bitvy ihned jak nás uslyšeli. Prohraná bitva se začínala pomalu měnit a nepřítel musel ustupovat. A to jsme sotva vytáhli meče z pochvy - ani jeden z nás ještě neponořil čepel do nepřítele!
Tyto příjezdy jsem měl nejraději, v takových chvílích jsem věděl, že má víra je ta pravá a že Bůh stojí při nás. Nepřátelé se k nám otočili zády dříve, než jsme k nim stačili dojet. Bylo to trochu zklamání, neboť ti nebyli na útěku nikdy k dostižení a někam se vždy ukryli. Ani jsme po nich nepátrali a hned jsme vyrazili podél současné hranice, abychom byli ještě před... <<<

Z téže doby pochází následujících několik záznamů z deníku:

>>> 58. den | Nepřítel opět útočil, aniž by zabíjel. My jsme se samozřejmě neostýchali a pár jsme jich skolili. Můj mistr nás nabádá, abychom těla nepřátel příliš nepoškozovali. Já rozumím, ale většina vojáků na jeho slova nedbá. Přitom nám mrtví nepřátelé již několikrát dobře posloužili.
>>> 59. den | Další přímý útok beze ztrát na naší straně. Jak dlouho to ještě nepřítel vydrží? Kroutíme nad tím hlavou a trochu se bojíme, že v tom je nějaká léčka. Nicméně linii držíme a čekáme na další rozkazy, očekáváme je již pozítří.
>>> 60. den | Dnes se nedělo vůbec nic, jen asi deseti vojákům bylo velmi špatně a museli jsme je poslat do týla za ženami, protože kazili morálku.
>>> 61. den | Nepřítel se opět neukázal, ale můj mistr konečně opravil poškozená těla nepřátel a pak je nechal chodit kolem ležení. Bylo to opravdu úsměvné a celý den jsme z toho měli legraci. Jenže ani večer se neukázal žádný posel, takže jsme byli bez dalších rozkazů. Mistr chtěl vyrazit na průzkum, ale velitel to nepovolil.
>>> 62. den | Hned po ránu jsme museli čelit strašlivému útoku nepřátel. Spousta teplé krve vytekla na bojiště. První mrtví, těla nepoužitelná. Neskolili jsme jediného nepřítele. Mužstvo je uplně na dně. Nejistota příštího dne a sténající ranění, jinak ticho.
>>> 63. den | RÁNO: Skoro všichni zvrací a jsou zesláblí. Nepřítel zatím neútočí.
ODPOLEDNE: Několik raněných zemřelo, okamžitě jsme se s mistrem pustili do díla.
>>> 64. den | Bitva zuřila opět od rána, nikdo nechápe taktiku nepřítele, ale to je úplně jedno. Bitva se mění v chaos, rozkazy nepřicházejí, oživlí jsou dávno k ničemu. Mistr i já sledujeme a oživujeme padlé hned, jak to jde. Ale je nás málo, nepřítel má navrch.
POZDĚJI: Konečně dorazily posily. Sice bez rozkazů, ale bitvu jsme vyhráli. Mrtvé nepřátele s mistrem obcházíme a jsme spokojeni. Jen ti mamelukové na koních se na nás dívají skrz prsty. Ale moc si o sobě myslí, to my jsme nasazovali životy - nevím, co na nich ostatní vojáci vidí.

Pravost výše uvedených textů není jistá, ale jak se říká - na každém šprochu, pravdy je trochu. Zatím poslední text, který si můžete přečíst je mladší a pojednává o druhé velké změně. Je to příběh, který si vyprávějí hlavně vesničané v místech, kde ještě Řád nedokázal podobné pozůstatky minulosti vymýtit.

>>> Zůstalo nás naživu deset, ale oba mrtví bratři tu byli s námi a čekali, až přijede Třetí. Když se tak konečně stalo, poklekli jsme a zavřeli oči. Netrvalo dlouho, a bratři se probrali - a zřejmě si nepamatovali, proč jsme je museli zabít. Ty jejich rouhačské řeči... Třetí byl samozřejmě vysílen, ale postarali jsme se o něj dobře. Zítra musíme být všichni čerství.
Počkali jsme, až zajde slunce. A pak jsme vyrazili. Už dlouho jsme věděli, kde hledat. Kde jsou ty časy, kdy jsme s nepřítelem bojovali. Tohle vraždění bylo úplně něco jiného. Ospalí nepřátelé neměli jedinou šanci. Vraždili jsme všechny, i děti. Jen staří neumírali tak rychle, jejich brnění byla opravdu silná - dokonalá. Ale stejně neměli šanci, rady našich mágů dobře posloužily.
Ráno ti dva zase začli vést divné řeči a nechtěli již v noci do "bitvy". Třetí to zkrátil. Pak jsme se za ně pomodlili a nechali je ležet na cestě. Jenže v noci už jsme stejně nenašli ani jednoho nepřítele. Jakoby se po nich zem slehla. Nakonec nám došlo, že jsme prostě vyhráli. Vyrazili jsme tedy na místo srazů Řádu, musíme najít nového nepřítele, nebo přijdeme o moc. <<<


Paladinský kodex

  • Paladinství je vysoký kodex cti, jež musí být dodržován každým, kdo následuje cesty našeho řádu. Jakékoli jeho porušení bude po právu posouzeno představeným řádu.

  • Existuje pouze JEDEN Bůh jehož přímým zástupcem na zemi je představený řádu. Jemu byla zjevena pravda a má má pravomoc rozhodovat v otázkách víry.

  • Pro dobro země a lidu buď připraven obětovat vše. Zlo musí být potíráno a vymýceno ze středu společenství a srdcí lidí.

  • Jako Paladin budeš vždy ochoten pomoci svému řádovému bratru a jakémukoli jinému dobrému člověku, který tvé pomoci potřebuje.

  • Buď čestný k druhým a dej jim znát, že čestnost je také očekávána od nich. Nepřipusť lež, krádež ani vraždu.

  • Jakékoli zobrazování Boha a uctívání cizích kultů bude přísně ztrestáno. Paladin má povinnost při podezření z takového činu oznámit vše představenému a podezřelou osobu zadržet. Představený pak vše řádně prošetří a rozhodne o vykonání trestu.

  • Oživení těla bez jeho duše, je ohavný zločin který jako Paladin nenecháš bez trestu. Ihned ztrestej toho kdo to způsobil a samotné tělo vysvoboď z otroctví vůle jeho pána.

  • Věřiti řádu svému, a Kodex paladinský zachovávati budeš. Všechny rady svého představeného přijímej v pokoře, i když rozum tvůj jim nemusí zcela porozumět. Povinností všech členů řádu je podřídit se bezvýhradně příkazům představeného a uznat ho jako autoritu.

Zápis soudního procesu s obžalovaným jménem Balgor Měsíčný

Paladin: Obžalovaný! jste ovlivněn z následujících zločinů: Vraždy, oživení nemrtvého, zpochybňování autority představeného řádu a pravdivosti kodexu. Budete nyní souzen dle spravedlnosti a práva samotným představeným řádu.
<obžalovanému byl vyjmut roubík z úst>

Obžalovaný: Spravedlnosti? Práva? Kdo toto právo určuje? Pouze svou svévoli stavíte jako zákon a podle ní soudíte lid. Oháníte se dobrem avšak víte o čem vlastně mluvíte a vidíte sami do všech konců?

Paladin: Ticho v soudní síni!!! Obžalovaný, nebylo vám dosud udělené slovo. Při dalším neoprávněném narušování plynulosti soudu na vás bude vykonán výjimečný trest za narušování soudního řádu.

Obžalovaný: Opravdu? Přiznám se vám. Mám k vás v pramalé úctě. Z lidí chcete učinit stádo ovcí, které následují svého pastýře i do hlubokých bažin. Tam však příliš snadno utonou. Váš zákon neumožňuje odpuštění a milost. Jste i vy sami tak dokonalí, jak se stavíte na odiv?

<obžalovanému byl nasazen roubík a byl na něm vykonán trest podle zákona o pravidlech soudního procesu>

Paladin: Obžalovaný, přiznáváte se dobrovolně že jste oživil jako nemrtvé 2 těla která jste vykopal na zdejším hřbitově, tak znesvětil jejich hroby a použil je na práci při stavbě mostu? Odpovězte Ano nebo Ne. Jiná odpověď bude považována za porušení soudního řádu.

Obžalovaný:<zastřený kašel>Ano

Paladin: Je pravda že neuznáváte pravomoc představeného řádu, rozhodovat v otázkách víry a že jste přemlouval ostatní obyvatele k nedodržování paladinských zákonů a tak podrýval jeho autoritu?

Obžalovaný:Ano ale považuji to jen za správné, upozornit na to že vaše společenství a jeho zákony nefungují a od toho co považuji já za dobré jsou na míle daleko.

Paladin: Vaše odpověď měla znít pouze Ano či Ne. Upozorňuji vás že při opětovném porušení řádu budeme nuceni vykonat na vaší osobě další mimořádný trest. Je pravda že jste občany města, které jak jste již přiznal oživil a znesvětil jejich hroby sám zabil? Je zde výpověď dvou svědků...

Obžalovaný:Už toho mám dost. Dost vašeho práva a zákonů. Stejně vše dopadne jak jste rozhodli již předem. Zdá se vám to málo? potřebujete navíc falešné svědky? Nikdo mě při tom přece... Můj most pomohl zachránit v době hladu stovky lidí z okolních vesnic, kteří by jinak zahynuli. Přiznám se vám vy dokonalí, nejsem bez viny jako vy a opravdu jsem i zabil. Vy ani váš představený ale nemáte ve svém vlastnictví pravdu ani dobro jak říkáte, to nemá žádný člověk.

<Obžalovanému byla zacpána ústa roubíkem>

Paladin:Myslím že jsme již slyšeli dost. Mistře jaké je vaše stanovisko v případu již zmíněného Balgora

Představený:Vinen!

Paladin:Připravte dřevo a olej...