Zde budou postupem času přibývat dokumenty vážící se k světu, ve kterém se náš Larp odehrává. Doporučuji přečíst všem, aby vám neunikla některá dějová linie nebo souvislost.
Pro jistotu ještě jednou úvod
Po dláždění Emberpolis se řinuly proudy krve, vytékající z bezvládně ležících těl na nádvoří. Krev viníků i nevinných, kteří položili životy za svobodu nebo její potlačení. Byla to nutná cena za revoluci. Chybělo však to, co by vítězům a jejich raněným bratrům dalo pocit vítězství. Krev tyrana u kterého to všechno začalo. Po prohledání kancléřovy komnaty vůdce odboje nalezl jen masku starce, kvůli kterému město desítky let trpělo. Kdo se pod maskou celé roky skrýval bylo možné jen hádat. Lidé, kteří by o tomto podvrhu mohli vědět, zahynuli buď při převratu, nebo zmizeli jako pára nad hrncem, dříve než se odboj stihl vzpamatovat z opojné chuti vítězství.
Město Emberpolis se nedlouho poté začalo zmítat v bojích o moc. K všeobecnému plenění zbytků starého světa přiložil ruku snad každý. Ve světle předchozích událostí proto bylo nutné uznat jedno. Ač způsob, kterým dřívější vládnoucí vrstva zajišťovala chod města byl při nejlepším velmi krutý, fungoval. Brzy po revoluci, když navíc zdevastovanou zemi zachvátila morová epidemie, se boj o moc změnil v boj o holý život. Pole, která v době rabování nikdo neobdělával, nevydala svoji úrodu. Následující zimu proto přežili jen silní a ti, kterým přála štěstěna. V takovém světě se brzy zlato a stříbro stalo bezcennou surovinou. Nebylo za něj co koupit a člověk se ze zlata nenají. Lidský život se v těchto časech omezil na zoufalou snahu získat zdroje k přežití...
O Zdrojích
Nastala chvíle, kdy se již zdálo být ztraceno vše. Lidé v pominutí smyslů začali odřezávat a jíst kůru stromů nebo žvýkat ztvrdlou kůži. To vše jen pro to, aby se alespoň na chvíli zbavili pocitu hladu. Každý den se v ulicích metropole povalovalo několik dalších těl se skelným pohledem a rozpraskanými rty. Zemřeli buď vyčerpáním, žízní nebo kvůli nemoci. Na tom vlastně tolik nezáleželo, protože ten komu se poštěstilo nějakou vodu najít, zemřel následně na nemoc.
Řešení této situace ale přišlo podezřele rychle. Z ničeho nic se objevila skupina lidí, která měla maso. Pořád ho sice nebylo dost pro všechny, ale většina už nemusela okusovat stromy. Nikdo nevěděl, co to vlastně jí, důležité bylo se vůbec najíst. Díky tomu že tato skupina vlastnila zdroj nezbytný pro život, získala rovněž brzy velkou moc a vliv. Začali si říkat vlci. Nejvyšší představitele bylo proto poznat podle náhrdelníku s vlčí hlavou. Souběžně s nimi se ale objevili další dvě skupiny, co do postavení a moci zcela srovnatelné s vlky. Byli to stínovci a smrtihlavove. Stínovci, schovaní za podivnými maskami byly z ničeho nic schopní zásobovat město nezávadnou vodou. Opět se to zdálo být téměř zázrak, ale nikdo ze stínovců rozhodně nehodlal prozradit, odkud vodu mají. Jako třetí se prosadil klan smrtihlavců. Jejich znamením bylo tetování smrti na levé ruce. To proto, aby všem dali najevo svou moc nad životem. Městu totiž přinesli lék. Lék v podobě zvláštního druhu houby, která ve správném množství dokázala vyléčit téměř jakoukoli nemoc. Tak se město ocitlo pod nadvládou tří klanů, vzájemně znesvářených boji o moc. Žádnému z nich se však nepodařilo získat vládu nad celým městem, neboť k jeho chodu byly potřeba všechny tři životně důležité zdroje. Situace se vyhrotila natolik, že bylo téměř nemyslitelné aby se někdo v tomto městě obešel bez přízně některého z klanů...
Tlustej Jim
Tlustej Jim si jednoho dne usmyslel, že se z tohodle srabu dostane pryč. Řikal si, dokud mu ještě ruce sloužej, a moc dlouho by nemusely, má celkem šanci se vodsaď vypakovat. Jako snad jedinej loďař v tomhle plesnivym městě, chtěl sehnat pár chlapů, oprášit řemeslo a s prvnim větrem vyplout do Robaje. Což o to, chlapy sehnal a celkem bez problému je přesvědčil o tom že pro něj budou pracovat. Jako jeden z mála měl plán na lepší život a byl odhodlanej ho dotáhnout do konce. On a jeho chlapi makali ve dne v noci a už za měsíc měli v parádě menší šalupu, schopnou plout i dál od pobřeží. Jim s tim všim samozřejmě nadělal drahoty. Nechtěl aby ho v noci ňáký parchanti podřízli a s hotovou lodí zmizeli sami. Jo ale když Jim konečně vyplul na širý moře moc dlouho se tam nevohřál. Za 3 dny to na pobřeží vyplavilo dva chlapy z posádky a zbytky paluby. Nikdo jinej se už neobjevil, takže tlustej Jim nejspíš natáhnul bačkory. Proč to ale povídám, ty dva mleli jako zpitomnělý pořád něco o černejch plachtách a chlápkovi co si řikal kapitán Had. Kapitán Had. Pche! Chápeš to? To sou přece povídačky pro malý děti, aby nelezli večer do vody. Už muj dědek mě s tim strašil. Těm dvěma nejspíš natek do hlavy galon slaný vody...
Nápis nad chrámem boha života
Buď pozdraven kdož vstoupíš do chrámu boha živého. Věz že náš bůh, bude i k tobě milostivý a prokážeš-li svou víru a čistotu srdce, tvé jméno nikdy nebude zapomenuto a odděleno od svazku živých. Svou vírou se prokaž, aby byl navždy svět udržován v prapůvodním řádu a harmonii. Vězte že v moci našecho pána je život Váš i duše Vaše.
