Zde budou postupem času přibývat dokumenty vážící se k světu, ve kterém se náš Larp odehrává. Doporučuji přečíst všem, aby vám neunikla některá dějová linie nebo souvislost.
Pro jistotu ještě jednou úvod
Nemnozí, kteří přežili řádění démona a stáli také u jeho skonu, nedokázali dále zůstat v místě smrti svých blízkých. Mezi lidmi se brzy poté začalo proslýchat, že město Emberpolis na sobě nese znamení smrti a je jednou provždy prokleté. Kraj proto rázem zpustl. Všichni opustili své domovy a rozprchli se do okolních měst. Větší část obyvatel se rozhodla odejít co nejdál to půjde aby zapoměli. Zamířili proto do země Šachor, která byla poslední známou a zmapovanou zemí na jihu kontinentu. Zdálo se, že zde budou moci začít nový život, ale v nové zemi následující generaci postihla velmi krutá válka a hladomor. Synové a dcery původních obyvatel se proto rozhodli vrátit do rodiště svých otců a začít opět znovu. Jen oni sami chtěli být od nynějška pány svého osudu. S vírou v novou budoucnost a odhodláním vzít život do vlastních rukou se tak vydali na cestu, ze které však nemusí být návratu...
Generalisimův odkaz
Před dávnými časy vládl v kraji Rudého Řečiště panovník, který si nechal říkat Generalisimus. Byl velmi krutý a v podlosti by si s ním nikdo nezadal. Jaká to byla sláva, když nechal opevnit město vysokými hradbami proti nepřátelům. Lidé mu v radostném opojení aplaudovali a vynášeli ho ve chvalozpěvech až k nebeským branám. Netušili však, že hradby bránící proti nepřátelům, jsou zároveň vězením pro ty jenž ho pomohli vybudovat. Celé město brzy ovládli Generalisimovi ozbrojenci a z občanů se stali otroci bez vůle a chuti k životu. Když vládce zestárnul získali lidé konečně dostatek sil k tomu, aby se svému tyranovi úspěšně vzepřeli. To co však zjistili, když porazili svého trýznitele jim vyrazilo dech. Místo vládce našli lidé jen plášť a masku. Toho, kdo se za maskou skrýval, se však nikdy nepodařilo nalézt. Žil tedy vůbec Generalisimus? Pokud ano, kde je jeho konec? Jeho tělo ani hrob se nikdy nenašli a proto mnozí uvěřili, že sám tyran neexistoval a vše byl jen chytrý plán jeho velitelů. Lidé, kteří ho však znali před tím než se chopil vlády, těmto báchorkám neuvěřili. Spíše se zdálo, že byl na sklonku života odstraněn a místo něj pak mluvil kdosi pod maskou. Nebo si to snad mohl z nějakého důvodu přát samotný vládce? Pravdou je, že když revolucionáři po převratu prohledali městskou pokladnu a komnaty velitelů, nenašli takřka žádné cennosti. Proto se brzy rozkřiklo, že Generalisimus před svou smrtí ukryl obrovský poklad na tajné místo, které si vzal s sebou do hrobu...
Starý bard
Osadníci cestou za odkazem předků potkali nejednoho poutníka. Téměř všichni však cestovali opačným směrem. Když se s nimi dali do řeči, mnozí říkali že utíkají před stínem a tísní, kterou zažili když procházeli tamním krajem. Věděli pouze jedno, v místech jimiž procházeli rozhodně nechtěli setrvat déle než je nezbytně nutné. Jednou osadníci narazili na starého barda jménem Irguš. Když jim hrál své písně, měli v tu chvíli pocit čehosi známého, i když slovům příliš nerozuměli. Vyprávěl jim, že nedávno cestoval ještě se svým druhem Bršlou. Měli namířeno do Robaje a šli starou obchodní cestou která vedla kolem hradeb města Emberpolis. Doufali že potkají vůz, který by je kus cesty svezl. Bršla byl již delší dobu nemocný a potřeboval co nejrychleji pomoc léčitele. Štěstí se ale oběma druhům zdaleka vyhlo. Žádný vůz nepotkali a Bršla jednoho deštivého rána na cestě zemřel. Irguš nechtěl svého druha zanechat napospas divé zvěři, a proto mu vykopal hrob, na kterém udělal alespoň malý náhrobek z neotesaných kamenů, které našel u hradeb. Na stejném místě poté přenocoval, protože se nechtěl v podvečer vydat sám po cestě dál. Ráno nemohl uvěřit svým očím. Hrob svého přítele nalezl rozhrabán a velké kameny byly poházené po okolí. Irguš vzal proto nohy na ramena a co nejrychleji opustil kraj. Dal se první odbočkou z obchodní cesty a utíkal co mu nohy stačily...
Kejklíři
Jednoho slunečného dne jsme s rodinou putovali dál. Jako kočovníci nemáme jasný cíl, ale jdeme vždy tam, kam nás táhne naše srdce. Neznali jsme ani jméno kraje, do kterého jsme dorazili. Po chvíli potování se na obzoru objevily špičaté věže a hradby. Zaradovali jsme se, protože větší města, kde můžeme předvést své kejklířské umění, jsou hlavním zdrojem naší obživy. S povozy jsme se proto vydali k hradbám. Překvapilo nás, že cestou k městu jsme nepotkali živou duši ale nedali jsme se odradit. Když jsme dojeli k hradbám a zavřené bráně, vypadalo to, že je město nadobro opuštěné. Seskočili jsme z vozů a zkusili zabušit na vrata. Čekali jsme, ale vypadalo to, že kromě krys náš příchod nikdo neočekává. Náš principál je též mistr řemesla zámečnického a napadlo ho, že se i tak do zavřeného města podíváme. Vylovil z torny svazek paklíčů a během krátké chvíle se ze zámku brány ozvalo lehké cvaknutí. Se skřípotem se brána otevřela a my jsme vešli na nádvoří s malou kašnou. Najednou se pod námi zatřásla země tak silně, že nás náraz srazil na kolena. Dali jsme se co nejrychleji na útěk a nechtěli jsme dále v tom hrozném místě setrvati. Koně jsme do západu slunce hnali co nejdál od prokletého místa...
Všeobecně známá božstva ve světě Rudého Řečiště
Bůh Zar – Jeho znakem je sluneční kotouč, protože i slunce je nezbytné pro život všeho na zemi. Vyznavači Zara jeho jméno vyslovují zřídkakdy. Ke svému bohu i jeho jménu chovají bezmeznou úctu a proto ho nikdy neberou nadarmo. Je pro ně pánem života, milujícím i trestajícím otcem. Je bohem všemocným, spravedlivým, ale zároveň přísným. On dává i odejímá a před jeho tváří jsou si všichni rovni.
Bůh Magie – Je vyobrazován jako vysoký kmet v dlouhém plášti s šedými vousy až na zem a knihou v ruce. Je symbolem moudrosti a vědění. Říká se, že aby mohl člověk využívat magii, je víra v boha magie nezbytnou podmínkou. Ten kdo v něj věří prý obdrží klíče ke sférám živlů a dokáže proniknout do nejhlubších tajemství života...
Bůh Kocoviny – Nečastěji je vyobrazován jako hubený muž v bílé toze s korunu z listoví a džbánem v ruce. Je jedním z nejoblíbenějších bohů, protože ho uctívá každý kdo má kocovinu, nebo alespoň konzumuje alkoholické nápoje. Nejdůležitější je samozřejmě víra, že bůh kocoviny existuje. Jeho proroci tvrdí, že s bohem je možné se setkat když věřící vypije alespoň 7 korbelů piva a má přitom stálou víru v boha kocoviny. Po smrti na věřící čeká nebe plné božského opojného moku, za který v hostinci, který se táhne od obzoru k obzoru nemusí nikdo platit.
Bůh Smíchu – Představuje ho obtloustlý muž v pohodlném oděvu s úsměvem od ucha k uchu. Nejčastěji má ruce sepnuté pohodlně pod břichem. Z podoby boha smíchu proto pramení přísloví – směje se až se za břicho popadá. Uctívá ho prý každý, kdo baví druhé, vypráví vtipy, nebo se směje. Když člověk věří v boha smíchu, odměnou mu je posmrtná neutuchající radost a zábava. Jeho věřící prý často místo obětin vykládali v chrámu soše boha vtipy.
Bohyně Štěstěna – Je nejčastěji bohyní zlodějů a hazardních hráčů. Modlitba k Štěstěně prý dokáže přinést štěstí ve hře, v lásce a také v zlodějském řemesle. Bývá zobrazována jako žena v douhých šatech s otevřenou dlaní, na které sedí zlatá muška. Někdy ovšem bývá vyobrazována pouze zlatá muška.
